Kdo neviděl, neuvěří. Kdo nebyl, musí litovat. Po čtvrteční Vosově omluvence spadli akcie Říma jako Kolarov ve vápně. Cíle se tak bleskurychle změnili z "vítězství" na "neudělat ostudu". Starý lišák Klíďa na pozici manažera přivezl do UhříněVsi výběr srdcařů a Pešiho, kterýmu to bylo jedno. Sámu a bratrskou dvojici Sushi doplnili bratři Hoskovcovi z Modřan. Společně vytvořili tým odhodlaný nechat na palubovce všechny síly, které zbyly po zřejmě solidní party v pátek, ve prospěch milovaných barev.
Turnaj začal fajnovou sms do metra, "Přijedeme pozdějc, zařiď to", stálo v ní. Manažer vyjednal odklad, argument, že kluci jsou zdaleka, obstál. Ale stále jsem byl v hale sám, Mnichovanům už ten čas dorazily první tři ze sedmi plánovaných čtyřek. Zvonící telefon v kapse rovněž nepotěšil, ale modřanští sourozenci jen hledali vesnickou základní školu, obavy nebyly na místě. A když se na místo dostavil i zbytek týmu, mohlo by se jít na věc. Vhod přišel domluvený odklad, během kterého Sáma přesvědčil sám sebe, že nebude zvracet.
První se do cesty postavila Barcelona a ke dvěma golum v síti, třem tyčím si ještě odnesla párkrát nakopáno od cesty, v tomto se angažoval předevšim nejoblíbenější hráč turnaje SUSIsr. Druhým soupeřem byl Real Madrid, ehm, Castilla, jehož hráči nekladli příliš velký odpor a potvrdili, že se jim na Řím nedaří. Bílý balet s baletkou v sestavě nedokázal využít ani dvě minuty dlouhou přesilovou hru za vyloučení Sushiho, v této herní situaci se Galacticos snad ani nedostali s balonem za půlku. Postup byl zajištěn, o pozici mělo rozhodnout utkání s Valencií, ke kterému jsme nastoupili zprvu odhodláni odčinit nesmyslné vyloučení Capitana z před zhruba osmi let, odhodlání se však zmenilo na poněkud profesroský přístup, který ale stačil na vítězství v poměru 2:1.
Druhé místo ve skupině A, která se ukázala jako o mnoho těžší, vybojoval Bayern Mnichov, což znamenalo jediné - cesta do finále vede přes široký kádr Němců odhodlaný pomstít čtyři dny starou prohru svých miláčků z Říma. Utkání, zbytečně vyhecované značně nepřesným sudím v dresu Realu a zbytečnou a dementní koalicí intermerda lazziemerda, přineslo sedm branek. Němci se sice prezentovali solidním herním projevem, ale stále dotahovali. Těsně před koncem mohl dílo zkázy a dokonalý obrat dovršit jeden ze Schweinsteigerů v sestavě Bavorů, překonal sice křížnou střelou Pešiho, ale v cestě byla tyč. Z protiútoku úřadoval Sushi, obtočil se kolem bránícího hráče a střelou levačkou mezi nohy překonal opravdového brankáře Bayernu. Finále bylo na světě. Samotné semifinále mělo vtipnou předehru, když oba celky se chystali k utkání v červeně laděných tričkách. Jako moudřejší se projevili soupeři, kteří ustoupili a vytasili se s černou sadou dresů.
Finále nám do cesty postavilo soupeře nejvíce i nejméně chtěného - Lazio. Borci ze Slovenska oblečení v pyžamech měli v kádru i nejlepšího střelce turnaje a prezentovali se silovým pojetím, které nemohlo nikomu vyhovovat. Oboustranně opatrné a unavené finále nemohlo mít po poločase jiný stav než 0:0. Manažerem nabádaní k častější střelbě vstoupili do druhé osmiminutovky lépe Římané a dvěma Sushiho goly převážili misky vah na svoji stranu. Na očekavaný odpor se pyžamáci nezmohli, věnovali se spíše tradičnímu fňukáním nad některými zákroky Sushiho. Neuvěřitelné se stalo skutkem, zvítězili jsme.
O triumf se zasloužili:
Peši - Řím neměl takového golmana od dob Konsela, třída a opravdová jistota, za celej turnaj jsme v pěti zápasech dostali pět golů, z nichž žádnej nebyl vyloženě blbej, mockrát podržel, při jedinym slabšim momentu v zápase, ve kterym o nic nešlo, míč padnul na břevno
lasička SUSIsr - z pozice podhrota udivoval fanynky celoplošnou hrou, chytrostí a zkušeností, často výrazně mladší soupeře ničil tvrdostí a chytrostí, jeho vůdčí schopnosti byli na hřišti k nezaplacení
smýkačka Sushi - fantastickým způsobem 10 vteřin před koncem rozhodl semifinále, dvěma brankami popravil Lazio, při pokusu o nůžky kopnul protihráče do obličeje, jistota na hrotu, největší strach nám nahnal, když se ve finále objevil ve dvojici s bratrem v obraně, zatnul zuby a bojoval, když většinu turnaje bojoval se zraněním
Petr a Martin Hoskovcovi - bratry v útoku zezadu podporovali bratři v obraně, do týmu přinesli rychlost a vytrvalost, navíc dokázali dát i goly, hráli v podstatě bez střídání
Sáma - překonal nevolnosti i zklamání ze začátků na lavici a stal se důležitou součástí sestavy, když do zápasů naskakoval zpravidla na místo Sushiho, ukázal vyzrálost a dal důležitý goly
(v podstatě) nehrající kapitán Klíďa - spokojil se s rolí, kterou si sám vybral a viděl většinu utkání ze střídačky, bylo mu ctí být součastí tohodle týmu, kapitánská páska a pohár obrovskou odměnou, která mu udělala obrovskou radost
neuvěřitelná story o pár klucích, co se nikdy předtim společně neviděli a dodneška nejspíš nevěděj, jak se kdo jmenuje, který bez problémů vytvořili opravdovej tým a dokázali si moc hezky na hřišti i mimo ně vyhovět
nějak mi to nešlo říct v tý hospodě, ale moc díky, kluci
(jsem kurva dojatej)