Od roku 2000 - láska třináctiletýho kluka k Frančemu na Euru na první pohled, patičky, skvělá hra, pencle van der Sarovi v semi na Panenku...
Pak sledování skrze Pro Football, highlighty každou neděli v rámci pořadu Laola na DSF, nic víc nebylo.
Sem tam orgasmus, když jsme byli v LM, Real, Barca, kdy nás dávala i ČT a mleli tam sračky (což jsem z netu a Pro Footballu věděl, na tom se ostatně nic nezměnilo).
Pak začala něco dávat Sport1, Sport2; občas i ze Serie A, to bylo fajn.
No a od cca 2007/8 a dál už se daly konečně chytat i streamy, což je dnes norma, že vidíme fotbal na jakej si vzpomenem na netu... Proti těm divokým začátkům před 20 lety.
Mám 3 dresy, nějaký 2 trika, bodyčko a dres pro malýho, velkou nálepku na autě, klíčenku na klíčích, tapetu na mobilu a možná něco dalšího, na co jsem zapomněl
Viděl jsem nás naživo jen jednou, tři (???) roky nazpátek v EL ve Vídni proti Austrii. Když jsem byl v Římě, hráli jsme akorát v Bratislavě a když jsem se vrátil, hrál Slovan u nás (2011), to mě nasralo tak, že mě to sere ještě dnes.
Do Říma se ale chystám, až opadne tota mrdka, i se současnou ženou (tehdá to ještě bylo s bývalou partnerkou). Problém je, že jako SŠ učitel moc nemám na výběr termínově, aby byl i fotbal. Buď skrz jarní prázdniny (a to ještě musíme hrát doma a musí to být v neděli se začátkem nebo naopak v sobotu s koncem, případně uprostřed týdne) nebo úplně první zápas sezóny, když se začne v půlce srpna, a zas aby to bylo doma. Ale určitě to v dohledný době plánuju.
A co se týká nějakého hodnocení fotbalovosti současného kádru? Už jsem to zrovna předevčírem po Miláně psal k zápasu, tak to sem ještě zkopíruju, ať to nevymýšlím znova (na to jsem měl čas před 10 lety, ale teď už nemám, vedle fňuká synátor):
Tak černě bych to neviděl. Kdy jsme byli od dob Capellova Říma (tzn. právě od doby, co jsem nás začal sledovat) víc než "průměrnej" (za mě spíš nadprůměrnej) tým? Já vám nevím, ale mně to prostě tak hrozné nepřijde. Ano, x let jsme měli Frančeho s Danim, kteří z čistý lásky nikdy nikam neodešli, a udělali něco geniálního, co nás občas dostalo nahoru (třeba nějakej ten bod od titulu), ale tak jak tak jsme 13 let vyhráli leda hovno. A k těm dvěma tu byly typy jako Cicinho, Matteo Brighi nebo Jeremy Menez. A zrovna Limu bych zařadil spíš mezi ně (někde na úroveň Cristanteho) a ne mezi nějaký opory.
My jsme byli vždycky klub druhého sledu, je potřeba si to přiznat. Když fandím, tak fandím, a ač na to není tolik času a energie, snažím se většinu zápasů vidět a fandím dál. Uvidíme, co bude s Friedkinama, snažím se věřit. Otevřel jsem třetí desetiletí fandění, tak ať to stojí za to.
daje