Ja to tehdy sledoval hodne na dalku, Rimu jsem uz fandil diky hracum jako Totti, Cafu, Candela nebo Aldair a samozrejme nove prichozi Batistuta, ale jeste ne tak, abych to sledoval vic i v dobe, kdy byl internet pres modem a hodka na netu stala 100kc.
Ten tym byl tehdy opravdu skvelej a silnejsi jsme od te doby nebyli, Calcio bylo vubec na vrcholu slavy a naslapany tehdy bylo i Lazio, Parma nebo Fiorentina, ale podle me tam byl klicovej faktor Capello. Trener - pragmatik a proverenej vitez, schopnej srovnat i tradicne ponekud psychicky slabsi AS. Vtipny bylo, a ja se to dozvedel snad pred mesicem, kdy jsem si o tom titulu cetl nejakej clanek, ze v poslednim zapase jeste ani nezacala 90. minuta a fanousci se uz nebezpecne drali na hriste a Capello a spol. je museli regulerne odhanet a zapas byl prerusen, realne hrozila kontumace a titul by mel Juventus, coz by pro nas bylo typicky. Nastesti ty vypatlany fanousky zahnali, i kdyz to trvalo docela dlouho a titul byl nas, ale ukazuje to v tom dobrym i spatnym blaznivou povahu nekterych nasich fans, tohle moc tymu na svete nema.
Dalsi rok to bylo jen o bod, ale v poslednim kole to projel Inter, my jsme to v rukou nemeli. O to vic me mrzi, a mrzi me to dodneska, jak dopadla ta sezona s Ranierim, kdy jsme to meli 3 kola pred koncem ve vlastnich rukou s tymem, kterej papirove zdaleka tak silnej nebyl a my jsme to posrali se Sampdorii, kdyz dalsi 2 zapasy byly s Lecce a nekym podobnym. Dodneska mam v hlave moment, kdy jsme vedli 1:0, Totti dostal balon z uhlu do malyho vapna a misto, aby to dal Perrotovi, kterej byl od nej 3 metry a pred sebou mel prazdnou branku, to napalil do golmana. Tehdy jsem si rikal, ze toho budem litovat, a taky ze jo, to byl reguerni kolaps, kterej se tymum, ktery nemaj zkusenosti s vyhrami trofeji stava, tehdy nas sestrelil namotivovanej Cassano. Tomu jsme se uz nepriblizili a obavam se, ze v prichti dekade ani nepriblizime. DDR tak svuj jedinej titul ziskal v Argentine...