na druhou stranu je strašný, že vybojujem balon vepředu, pedro ho udrží, vrátí se s ním trochu dozadu a už můžeme jít zase zpátky, buď dopředu nebo spíš na druhou stranu, klidně i klidným nákopem z pozice poměrně blízko bráně soupeře a čelem k bráně, ty vole to je dneska skoro trestný, ale balon jde kopat i vzduchem, daleko. namísto toho to další hráč dá dozadu, tan dozadu, ten dozadu a je to u golmana. tam si s tím neumíme poradit a rozehrát a dopadne to tak, že ztratíme půl minuty hry (a života) a rozehráváme od brány potom, co to nějakej jeliman konečně zkusí nakopnout (protože už neví, co jinýho), trefí presujícího hráče a máme odkop od brány. ten rozehrajem a jedeme znovu to samý, do stran, dozadu, doprdele. a když už to nejde jinak, tak bum dopředu,z nějaký debilní otočky, pod tíhou presingu soupeře, do nikam, aut. na tohle koukat fakt bolí. kdybychom hráli hned dopředu, zvlášť když ty vole tečeme doma se spezií, tak bychom třeba s tím balonem něco udělali, takhle mám chuť ho sežrat a umřít