tak předně.... ti, co pořád chtěli šnicl, měli nastudovat, kde má ve Vídni provozovnu Schnitzel Planet.... ano, to vážně ukazuje, objevil jsem to, když jsem se byl ve tři ráno podívat na Žižkově
jinak, měl jsem radši vzít tu nabídku jet do Kobylis, protože bych aspoň trochu zabil čas.... takle to vzal Sushi do svých rukou a rozespalýho (nějakym zázrakem jsem prospal 98 procent toho tankodromu známého jako D1) a se zalepenejma očima mě vykopnul z auta na magistrále u hlavního nádraží asi ve tři čtvrtě na dvě, poslední vlak do pardubic (v létě přirozeně nemám kolej) odjel o půlnoci a další jsem měl zjištěný, že jede "nějak po čtvrtý", až sem by bylo celkem dobře
jenže wilsonovo nádraží mě přívitalo zamčenými dveřmi a oduševněle nechápavými pohledy najatých securitas, našel jsem si nějaký boční dveře, ale výsledek byl stejný. bylo přes ně alespoň vidět, že vlak mi jede ve 4:42, měl jsem tak před sebou příjemný tři hodinky v nočním práglu. v tento moment se hodí upozornt, že telefon se mi vybil už ráno v Libni, když mě Sushi nabíral
když jsem se přes ty zamčené dveře díval na tabuli odjezdů, akorát za mnou někdo močil do odpadkového koše, což jistým způsobem vystihuje to, jakým naše matička stověžatá vypadá takto nad ránem. jakkoli chápu postoj českých drah v zamykání nádražních budov v noci, považoval jsem za dost nefér fakt, že mám platnou jízdenku, ale nemohu na nádraží
avšak nesložil jsem zbraně a vyrazil jsem na Masarykovo nádraží. vědom si toho, že pokud nemám zájem kupovat větší množství pervitinu, není radno v noci vstupovat na Václavák, vyrazil jsem opačnýmsměrem k budově dříve známé jako nádraží Praha-střed. stále jsem však musel projít tím lesíkem před nádražím, místem s asi největší koncetrací houmlesáků ve střední a východní Evropě. odešel jsem celkem bez problémů, jenže Masarykovo nádraží mi nastavilo stejnou tvář jako hlavná stanica jen před několika málo minutami. zamčeno. ale i tam bylo vidět na tabuli a už před čtvrtou měl odjet osobní vlak směrem na kolín, což by mi zkracvalo čekání zhruba o tři čtvrtě hodiny
nezbylo než vyrazit do centra, kromě toho, že bylo nachcáno úplně všude, jsem došel na Staromák, kde mě mimo příšerného smradu od koní, kteří tam nebyli, upoutala prodejna nějakejch švýcarskejch hodinek. (Max ve Vídni vyprávěl působivej příběh o tom, jak si koupil svý první švýcarský hodinky právě tam na dunaji, tak se to tématicky hodilo). Ale výloha byla nečekaně vyklizená, tak jsem toho mnoho neviděl. Za moment dorazila lehce mázlá skupinka Čechů, což bylo trochu překvápko, a asi jsem vypadal důvěryhodně, že chtěla vědět, která ulice je Dlouhá, tak jsem je někam odeslal a když jsem se za nima otáčel, tak jsem se málem přerazil o nějakej betonovej sloupek a celou noc jsem kulhal.
Subway v Celetný byl samozřejmě zavřenej, ale někde tam mě napadlo, že bych moch zkusit Mekáč. moc se mi ale nechtělo na ty příkopy, nakonec jsem ale vyrazil. cestou jsem dělal, že neslyšim nabídky kříženců Ahmeda Barussa s Kennedym Chihurim ve stylu: "Hej men, wocap? wona mít sam lejdýs?" Mekáč měl otevřeno, tak jsem tam dal střední fantu a chickenburger (zdravim danka, milovníka kuřecího masa) a potřetí jsem tam čet den starý noviny. pár sympaťáků tam probíralo ty velký odpadkový koše a nějaký draci spali na stole, ale nic velkýho. nakonec jsem vydržel fakt dlouho a jsem rád, že jsem tam moch bejt, i když mě kolosálně vytočili, když mě po skoro půllitru fanty nepustili na záchod. šel jsem tam odsaď asi ve tři čtvrtě na tři
po tý fantě jsem se cejtil, jako že bych zašel na záchod, ale zase jsem měl nějaký zábrany pochcat stavovský divadlo, tak jsem tam nějak přešlapoval. hlavní bylo pořád zavřený a ten osobák mi jel za hodinu, tak jsem vyrazil na žižkov. tam je to i ve dne hodně specifický a co teprv ve tři ráno... kolem těch barů se tam motali takoví zvláštní lidé, ale celkem v pohodě. šel jsem se podívat na Viktorku, abych si připomenul milou poslední návštěvu (danko ví), ale akorát jsem vyvolal přísný pohled hlídače. cestou zpátky k nádraží jsem si myslel, že mě osud odmění a bude nějaký live show, holka se sice trochu svlíkala, ale pak se nic nedělo a já se už těšil na čerstvý noviny, tak jsem šel pryč
vrátil jsem se na hlavní nádraží, kde jsem konečně využil toaletu, ta mimochodem dle oficiálních údajů otevírá o 15 minut dříve, než je otevřeno samotné nádraží. taky jsem plně porozuměl, proč se nádraží zavírá, asi dvacet minut po otevření tam už bylo nakýblovanejch dost podivných existencí. já tam koupil noviny a vyrazil na vedlejší nádraží na ten osobák. cestou jsem neporadil nějaké skupince, kde jsou nějaký potraviny a kde je Cross Club, další zase začala zpívat "Forza BVB", když viděla moje kalhoty. ale trochu jsem si orazil v tom osobáku, i když jsem se bál usnout. v kolíně jsem koupil nějaký bonbony, abych se na cukru zvednul a nepřejel a přestoupil do toho vlaku, co jel 4:42 z Prahy a okolo čtvrt na sedm jsem byl doma, kde jsem spal asi do tří s tim, že další takovej výlet do panoptika bych si asi odpustil