Včera jsem byl s klukama v knajpe koukat na Real s Bayernem. Neskutečný závěr. Kámoš co fandil Bayernu už skoro slavil, a po zápase neřekl pomalu ani slovo. Tak mi ho bylo docela líto a představil jsem si, jak bych se cítil, kdyby můj tým ztratil zápas takovýmto způsobem. To jsem ještě nevěděl že si to zkusím na vlastní kůži o den později
Vůbec jsem nevěřil, byl jsem proto to radši vypustit a hrát všechno na ligovou kartu. Při druhé penaltě jsem klečel před televizí a po gólu řval jak blázen. Měli jsme i chvilkama tlak, oni strašně zmatkovali ve vlastním vápně.
A pak si necháme dát takový smolný gól 7 minut před koncem
je to velká škoda. V prodloužení, případně v penaltach bych nám věřil. Navíc samotné finále by nám s největší pravděpodobností zajistilo LM.
Nakonec musím ale objektivně říct, že stejně jako včera v LM vyhrál zaslouženě lepší tým. Leverkusen hrál fantasticky, za mě mnohem líp než v prvním zápase. V prvním poločase byli všude, až jsem měl chvilkama pocit, že jich je tam tak o pět víc. Za mě je to tým do finále LM, ne do EL.
Nakonec jsme je mohli aspoň porazit a ukončit tu jejich jízdu, ale co už. Na konci už to bylo vzadu hodně otevřené.
Šance byly, Tammy to měl doma na hlavě, ale bohužel, to je fotbal.
Nemůžu jinak než poděkovat za další krásnou jízdu Evropou. Kdyby mi někdo před 10 lety řekl, že budem hrát 4 semifinále evropského poháru v řadě, se všema těma Bastosama a Emanuelsonama, co za nás tehdy hráli, tak bych tomu nevěřil. Buďme vděční a hrdí. Momentálně držíme prapor italského fotbalu hlavně my.
Ted pojďme pojebat Atalantu
🫡
